Hlavní menu
P?ihlášení

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

On-line
Neznámý čtenář
HISTORIE

VZPOMÍNKY NA SOVINEC



Mé vzpomínky na Sovinec

Antonín Schindler

   Když jsem v roce 1945 za?ínal v Olomouci své povále?né p?sobení, bylo nyn?jší Vlastiv?dné muzeum teprve ve stádiu zrodu. Na p?ání tehdejšího ?editele dr. Františka Drkala jsem se i já zapojil do jeho budování a vzniklo zde mnoho v?cí i z mého popudu ( Václavk?v sál a v sále varhany, hudební odd?lení atd.). Do tohoto ruchu p?išel z nad?ízených ú?ad? p?íkaz, aby podle p?iloženého seznamu pracovníci prohlédly uvedené hrady, zámky a podobná za?ízení v okolí Olomouce a v p?ípad?, že by se ješt? n?kde nacházely cenné starožitnosti, aby se vše odvezlo do olomouckého muzea. Byl jsem pov??en vedením této akce, a tak jsem se porve dostal mimo jiné i na Sovinec, který na konci války vyho?el a byl, jak se ?íká, "bez pána". K dispozici byla nákladní "šestitunka" a tak se jelo.                                                                        

   V den, kdy došlo na Sovinec, bylo krásn?, svítilo sluní?ko a byla dobrá viditelnost. P?íjezd na Sovinec p?es Šternberk a kolem tehdy plicního sanatoria v Pasece byl zajímavý a z posledního kopce, než se p?ijede do sovinecké vesnice byl krásný pohled na, bohužel ruinu hradu. Když jsem p?ijel k hradu, uvítal nás tehdejší u?itel Lakomý, bydlící ve škole naproti hradu, který m?l také od hradní brány klí?e. Byla to ?istá formalita, protože zdivo okolo hradu bylo siln? narušené a hrad byl tedy p?ístupný i odjinud. Všechna nádvo?í na hrad? Sovinci byla zarostlá k?ovím a stromy a také z ješt? zachovalých ?ástí hradeb vyr?stalo mnoho r?zných ke??. Vlastní z?ícenina hradu byla plná sutin - propadly se t?i stropy. Jen budovy v podhradí, tedy byt kastelána a obsluhujícího personálu a hospodá?ské budovy, z?staly zachovány. Byly zast?ešené, ale pokoje uvnit? byly ve strašlivém stavu: plní slámy, špinavých hadr?, prázdných lahví od vína a likér? (asi po vojácích), vyrvaná elekt?ina a vodovodní potrubí, exkrementy a pod. Uprost?ed nádvo?í, které bylo zarostlé rychle rostoucí vegetací, vedla vyšlapaná cesti?ka dále do hradu. Všude kolem byly ruiny, stály jen holé zdi a na zemi bylo mnoho suti. Byl to tristní pohled. Prohlídka kon?ila v samostatném byt? nad klenbou p?i vstupu do t?etího nádvo?í, který jediný byl uzam?ený a kam pan u?itel Lakomý soust?edil poslední zbytky z bývalého interiéru, tedy štíty a erby velmistr? ?ádu a r?zné r?zné drobnosti spolu s malým pojízdným d?lem ze 16. století, které stálo u vchodu do bytu a které bylo pozd?ji ukradeno - prý n?jakým vojenským útvarem z Olomouce. ?asem se však našel ješt? sklep plný intarzovaného nábytku, sbírky starého skla a porcelánu, což bylo vše odvezeno do muzea v Olomouci. Protože bylo krásné po?así a dle našeho prvního pr?zkumu nebylo na hrad? již nic, co by spadalo do našeho pov??ení, utábo?ila se celá naše posádka naho?e "u kanónu", odkud byl nezapomenutelný pohled do celé krajiny. P?i pohledu do krajiny se tehdy ve m? zrodila myšlenka, že by hrad po pat?i?né adaptaci mohl sloužit jako rekrea?ní st?edisko Moravské filharmonie, jejímž ?lenem jsem se tehdy stal. Jako klad zde bylo ješt?, že hrad je výše položen než plicní sanatorium a tedy zejména pro decha?e výhodný. Zmínil jsem se tehdy o tom ?editeli filharmonie panu Ferdinandu Fišerovi, který tento návrh zavrhl jako šílený s poukazem, že filharmonie, pat?ící tehdy pod olomoucký magistrát, nemá peníze ani na výplatu svých ?len? a já, že chci kupovat hrad a to ješt? z?íceninu. Ale po dlouhých jednáních s ministerstvem zem?d?lství, kam hrad s polnostmi a lesy pat?il, a s ministerstvem kultury, kam byl po prvním jednání p?e?azen mezi hrady a zámky (ruiny), které jsou ve špatném stavu a budou v budoucnu opraveny, byl díky spolupráci olomouckých ú?ad? )m?sto, okres, památká?i aj.) a díky spolupráci s paní Slámovou (manželkou flétnisty filharmonie) z Ú?adu m?sta Olomouce, hrad v roce 1953 p?id?len Moravské filharmonii s tím, že ta se bude o z?íceninu starat. To prakticky znamenalo zajiš?ovat postupn? ve spolupráci s památkovým ú?adem v Olomouci jeho regeneraci a vyvíjet stavební aktivitu. Tak byl hrad znovu zam??en a byl nákladem 120 tisíc K?s vypracován celý projekt, podle kterého m?ly být vyho?elé trakty zast?ešeny a v budov? m?lo vzniknout 96 pokoj? pro filharmoniky, pro pobyt orchestru v letním období s tím, že by se na Sovinci zkoušelo a odtud zajížd?lo na další koncerty po ukon?ení normálních abonentních koncert? ve m?st?, dále knihovna, zkušebna kuchy? a v podhradí letní kino.

    Ve filharmonii vznikl tzv. turistický kroužek p?i ROH, sestávající z ?len? filharmonie a jejich rodinných p?íslušník?. Byli to ?lenové, kte?í po p?vodní návšt?v? hradu m?li o n?j a práci na hrad? zájem.. Vlastní teritorium hradu, kam pat?ilo n?kolik hektar? lesa a pole, se po jednání s ministerstvem zmenšilo - pole dostaly Státní statky a Státní lesy a tím z?stal prakticky jen hrad - z?ícenina, obytné budovy a v podhradí zahrada s dvaaosmdesáti ovocnými stromy. Ve finan?ních záležitostech dostávala Moravská filharmonie pro hrad zvláštní dotace s p?esným ur?ením, schváleným památká?i, co se za obnos po?ídí nebo ud?lá. Vyho?elé objekty tak filharmonie zast?ešila, aby nedocházelo k další devastaci zdiva, pro rytí?ský sál byla po?ízena stylová okna z dubového d?eva, p?íkop ve ?tvrtém nádvo?í byl pyrotechnicky vy?išt?n od zbylé munice po válce (nášlapové a tankové miny, známé "panzerfausty" a jiný materiál) a vlastní p?íkop byl p?i pak p?i vyvážení suti ze zbo?eniska zasypána a zarovnán. Ve spolupráci s d?lníky z vesnice došlo k ?áste?né oprav? hradební zdi a jiným stavebním úpravám, kde byl pro ú?astníky z vesnice (zedníci, d?lníci, sedláci s potahem apod.) zajišt?n i jistý výd?lek. Tím vším byl vlastn? hrad pro pozd?jší dobu a obnovení zachrán?n.

    

   A jaký byl život "hradního osazeni"? P?edn? všichni pracovali na vy?išt?ní zarostlých nádvo?í a na odstran?ní zbytk? porost?. Ve?er, když bylo p?kné po?así, se u ohn? opékala r?zná jídla, dobré víno pak také obnovovalo r?zné vzpomínky na zážitky z um?leckých zájezd?, nebo ze života jednotlivc?.. Za špatného po?así se hrála "hradní hra" - vrchcáby, nebo karetní hry apod. ?asem byla do hradu napojena elekt?ina a také byla snaha zapojit zde fungující vodovod. Nikdo však nev?d?l, kde je hlavní uzáv?r vody do hradu. V?d?lo se jen, že v N?mecké Húzové žije starý N?mec, který kdysi, jako voda?, hrad obhospoda?oval. Zajel jsem do Húzové a pána vyhledal. N?mecky mluvící pán nem?l p?vodn? moc chuti se v?bec o Sovinci bavit, ale když jsem s ním za?al vyjednávat n?mecky, byl nakonec svolný s námi na Sovinec zajet a ukázat nám místo, kde asi je hlavní uzáv?r. Po pat?i?né odm?n? za?alo osazenstvo hledat a skute?n? se uzáv?r našel, ale po jeho otev?ení byla v hrad? potopa a tak se po zjišt?ní kudy v?bec vodovod vede, musela ta ?ást, co m?la sloužit, teprve pat?i?n? uzav?ít a opat?it novými kohoutky a splachovacím za?ízením. Když nebylo co na práci, nebo chyb?la chu?, chodilo se tzv. "hledat poklady". Tu se teprve osazenstvo bavilo, když se t?eba n?komu zdál na zahrad? náhodný kope?ek podivný, za?alo kopat, zda tam není n?co ukryto. Jednou se tak vykopala celá "baterie" pití., nap?ed to nikdo necht?l zkusit, že to m?že být od bývalých "esesák?" otrávené, ale zv?davost byla v?tší a siln?jší a výsledek mohutný. Manželky ?len? chodily za p?kného po?así do okolních les?, kde v lét? bylo mnoho jahod, bor?vek a malin a na podzim se ?esalo ovoce v podhradí a d?lilo se mezi osazenstvo. P?i cest? do Olomouce byl náš zájem upoután také ke kostelu v Pasece, ve kterém jsou krásné náhrobní kameny pán? ze Sovince. Zážitk? z té doby je mnoho - krásných i mén? krásných. P?vodní averze místních obyvatel byla díky tehdejšímu p?edsedovi panu Kolá?ovi p?ekonána uspo?ádáním plesu v místní hospod?, kde filharmonici zajistili hudbu a on sál. Tam se p?i dobrém jídle a pití vy?ešilo mnoho problém? a utužilo nejedno p?átelství. Vše završil kolem ?tvrté hodiny ranní jistý náš ?len - pozounista - který v ruinách notn? pohán?n konzumovaným alkoholem zahrál na vrcholu "Dobrú noc, má milá" a na míst? usnul. Ráno bylo pozdvižení, když se probudil a zjistil, že je na široké zdi a že po obou stranách je propast asi patnáct metr? hluboká. Teprve díky žeb?ík?m z vesnice se nám ho poda?ilo "vysvobodit".

    

   Ovšem nic netrvá v??n?, ?asem se zm?nilo i osazenstvo hradu a vznikaly t?enice a komplikace. Proto byl hrad, který do té doby pat?il do správy olomouckých ú?ad?, p?edán novému správci do Bruntálu, kam p?vodn? pat?il. Tím byla ukon?ena éra Moravské filharmonie na Sovinci.

    

   Pak jsem se dlouho o Sovinec nezajímal a také jsem na hrad? nebyl. Když nyní po revoluci nastala lepší možnost komunikace se zahrani?ím, snažil jsem se vypátrat n?koho, kdo by jako autentický sv?dek mohl popsat vále?ná léta na Sovinci a konec hradu. Št?stí mi p?álo! Náhodou jsem objevil v ?asopise "Heitmatjahrbuch 1945" ?lánek od autentického sv?dka O. Kühnera o posledních chvílích hradu Sovinec p?ed jeho zni?ením v roce 1945. Úvod ?lánku tvo?í historie hradu od roku 1318, autor zde také uvádí všechny majitele v chronologickém po?adí. Pro nás je zajímavá ?ást od roku 1938, ze které n?které údaje uvádím.

    

   Hned po p?ipojení pohrani?í (Sudet) na podzim roku 1938 k ?íši p?ipadl v d?sledku zrušení ?ádu n?meckých rytí?? veškerý majetek státu. Osud Sovince z?stal naprosto nejasný, protože hrad pro jeho vysoké náklady na údržbu nikdo necht?l p?evzít. Teprve s p?sobností od 1. ledna 1941 byl hrad p?edán do Krajské lesní správy v Liberci, formáln? však podléhal župní samospráv?. Dne 1. srpna 1943 pak hrad kone?n? p?ešel do vlastnictví Spole?nosti pro pé?i a podporu n?meckých kulturních památek v Kranichsfeldu u Výmaru (Weimar). Z po?átku to vypadalo, že celý inventá? hradu bude rozprodán soukromým zájemc?m - tak dostaly n?které staré kusy, ale i kompletní za?ízení pokoj? v novém slohu nové majitele. Byli mezi nimi i podnikaví prodava?i starožitností.  Konec všemu u?inil teprve ?editel opavského muzea dr. Kudlich. Knihovna byla p?evezena do Bruntálu a archiv do Opavy. Wehrmacht, kterému byl v roce 1940 dán hrad k užívání, zde z?ídil v jednotlivých prostorách lágr pro zajaté francouzské d?stojníky. Po jeho zrušení v roce 1943 se hrad stal skladišt?m pro uko?ist?né v?ci z Francie, o které pe?ovalo SS komando v po?tu t?í nebo ?ty? muž?. Byly sem také evakuovány rodiny d?stojník? SS. Koncem roku 1944 p?išlo do hradu ješt? 300 chlapc? z tzv. Lágru pro zocelení v boji, a to ze Slezska. V roce 1942 bylo ješt? do hradu p?evezeno muzeum a archiv m?sta Wilhelmshafenu v ?le se správcem Edgarem Grundingem. Ten zde napsal podrobné d?jiny tohoto m?sta, které byly na Sovinci taktéž zni?eny. Hrad tedy musel vykonávat protich?dné služby, avšak p?ítomnost SS komanda se stal pro hrad, m?ste?ko a celé okolí osudným. A to je t?eba podotknout, že nikdo z místních obyvatel neznal d?vod pobytu SS komanda na hrad?.

    

   A nyní k osudnému konci hradu - o?ití sv?dkové shodn? lí?í poslední dny války na po?átku roku 1945, konkrétn? v kv?tnu takto: Když se 5. kv?tna objevili první rudoarm?jci u Berouna  a D?t?ichova, nastalo u zdejších lidí  velké  vzrušení, takže nikdo nepomyslel na spánek. Ve dv? hodiny ráno vyho?ela usedlost J. Grohmanna v K?ížov?, když byla zasažena sov?tským d?lost?electvem. Tu nastal út?k p?edevším žen a dívek do les?. Ráno 6. kv?tna byla p?evelena skupina 300 chlapc? z Lágru pro zocelení v boji do údolí nedaleko plicního sanatoria v Pasekách s úkolem z?ídit zde protitankový val k zadržení postupujících tank? sm?rem ke Šternberku. Když však od nich byla vypálena jedna Panzerfaust (protitanková st?ela), tak se jedoucí tanky zastavily a zaujaly palebné postavení. Tu chlapci plni strachu utekli zp?t do hradu. Mezitím však esesáci a velení lágru odjeli na nákladních autech do Rýma?ova. Chlapci tedy byli ponecháni svému osudu a jaký to byl osud, to se nikdy nikdo nedozv?d?l. Všechen zájem obyvatel se nyní obrátil k opušt?nému hradu, kde m?l být tajný poklad SS, který nyní z?stal bez pána. Vedle velikého množství konzerv, kávy, mouky a jiných tehdy málo dostupných poživatin, zde bylo p?es dvacet tisíc lahví v?tšinou francouzského vína, sekt? a r?zných ko?alek. Tu p?es varování n?kolika ob?an? došlo k velikému drancování, jehož se zú?astnili vedle ob?an? Sovince i lidé z okolních vesnic, kte?í odtud odvážely plné vozy. Mouka a káva se sypaly z natržených pytl? a vše bylo nesmysln? rozšlapáno. Také alkoholová ko?ist (tedy jedna ?ást) byla chamtiv? z lágru p?epravena dom? k pozd?jší pohrom? všech. Teprve p?íchod rudoarm?jc? dne 7. kv?tna ráno p?ivedl drancující k rozumu. V armád? byli p?evážn? Asiaté, kte?í se hrnuli do m?ste?ka ze všech stran a pro?esávali každý d?m, Jakmile se vojáci dozv?d?li o SS lágru na hrad?, vtrhli divoce na hrad. S p?íchodem dalších oddíl? p?ijelo také auto s komisa?em KGB a t?emi vojáky, kte?í se ubytovali u ?echa pana Stuchlíka a organizovali obsazování.Mezitím byly ze skladu na hrad? odvezeny zbývající zásoby. Dne 9. kv?tna odpoledne v 15.45 hodin zazn?l první výk?ik "Hrad ho?í!" a skute?n?, hrad byl ze t?í stran zapálen zápalnými granáty. T?i dny a t?i noci šlehaly plameny do kv?tnového nebe a explodovala tam esesácká munice, než se všechno z?ítilo. Díky tomu, že bylo bezv?t?í, z?stalo podhradí s obytnými budovami kastelána zachováno. Zbývající za?ízení hradu, hlavn? starožitný nábytek, porcelán a obrazy a také celý archiv a muzejní sbírky Wilhelmshafenu, sho?elo. Když p?išli ?eši aby obsadili hrad, našli jen z?íceninu. Byli ihned p?esv?d?eni, že hrad zapálili n?me?tí obyvatelé, ale Rusové se bez váhání k ?inu p?ihlásili. P?i déle trvajícím suchém po?así pak ješt? dva týdny doutnaly oho?elé zbytky.

    

   Takový byl tedy konec hradu Sovinec.

  

   Píši tento ?lánek nejen pro vysv?tlení celé kauzy, ale hlavn? proto, že v novodobých údajích o hrad? se neuvádí práce o záchranu hradu, kterou vykonala Moravská filharmonie a v?tšinou se uvádí jen, že zde po roce 1945 filharmonie byla.


| Autor: Petr Grambal | Vydáno dne 01. 09. 2008 | 2825 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

webdesign ©2008 Petr Grambal - Inferno Media | contents SOVINEC.INFO není-li uveden zdroj.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server